State Final Exams and Defenses (27. 1. 2025)
Exams will be held on the 27th of January 2025.
SMArt Talks: Raně avantgardní instituce ve střední Evropě: Infrastruktury umění mezi impérii
We cordially invite you to the last lecture (held in the Czech language) of the SMArt Talks cycle organised by the Centre for Modern Art & Theory. The lecture will take place this Thursday, the 12th of December 2024, in the Hans Belting Library at 18:00. Our final speaker is Marie Rakušanová, a professor at the Department of Art History at Charles University in Prague. She specialises in the history of European modern and avant-garde art and methods of art history. You can find the lecture’s abstract (in the Czech language) below.
Abstrakt
Avantgardy měly ambivalentní vztah k institucionální infrastruktuře, který souvisel s jejich antisystémovým zaměřením. Také v prostoru středovýchodní Evropy se setkáváme s hlasitými výzvami avantgardistů k reformě či ničení uměleckých institucí. Je však zřejmé, že když srbský umělec Petar Dobrović volal v roce 1919 po destrukci muzeí, měl jeho apel odlišný kulturní rámec, než podobné zvolání Filippa Tommasa Marinettiho ve futuristickém manifestu, publikovaném v roce 1909 v pařížském Figaru. Přednáška se zamyslí nad specifiky institucionální infrastruktury středoevropských a východoevropských avantgard v první třetině 20. století. Přestože politicky prošel region středovýchodní Evropy po první světové válce velkou politickou transformací, která se projevila zejména vznikem řady nových národních států, kulturně se stále musel vyrovnávat s geopolitickou pozicí „mezi impérii“ a jejich soupeřícími zájmy a ambicemi. Také středoevropská a východoevropská avantgarda musela při zakládání svých institucí čelit „inter-imperiální“ instrumentalizaci kulturní infrastruktury a to i v případech, kdy východiskem byla její absence. Navigovala v prostoru neustálého napětí a často podvratně využívala kolidujících politik různých impérií pro prosazování vlastní avantgardní agendy. Avantgardní instituce ve střední a východní Evropě však nelze idealizovat a jejich činnost interpretovat čistě jako výsledek snahy vyzdvihnout hlasy, které byly v rámci „inter-imperiálního“ soutěžení umlčovány. To ostatně nebylo podstatou kulturního a politického programu středoevropských a východoevropských avantgard a jejich instituce tak přinášely jak pozitivní změny stávajícího řádu a infrastruktury ve prospěch dříve marginalizovaných skupin společnosti, tak zachování statu quo, či dokonce jeho upevnění prostřednictvím specifického přivlastňování teorií eugeniky, rasismu, misogynie nebo v určitých segmentech fungování avantgardních institucí díky využívání tvůrčí a pracovní síly v liberálním či autoritářském kapitalismu.